Lyrics in music is as important to us as the instrumental part. That is why we write and sing lyrics exclusively in Czech. In this way we can express ideas better.
Jamie Farr
V dálce už bubny nahlas zní, do tiché hudby tepou,
Až odezní tak půjdem, cestou slepou,
a ta až odezní tak půjdem, cestou slepou
je slyšet dusot bot, je slyšet nářek,
ve vzudchu cítit pot, ulicím vládne zmatek,
říkejmme tomu čest, říkejme tomu povinnost,
bránící svoje poselství,
já vidím ruce v pěst, bijící dětskou nevinnost,
co hnije v bahně, co hnije v bahně zoufalství
slyšíme volání a jdeme za tím hlasem,
než dojdem k poznání, že brodíme se krví a masem,
než dojdem k poznání, že brodíme se krví a masem,
než dojdem k poznání,
ukázat, zamířit, vystřelit, padnout a je konec dnů
je konec snění, a co se změní?
říkejmme tomu čest, říkejme tomu povinnost,
bránící svoje poselství,
já vidím ruce v pěst, bijící dětskou nevinnost,
co hnije v bahně zoufalství
ty říkáš válka, já pořád vraždu vidím,
promiň mi prosím, že se za tebe stydím,
nečekej ode mě, žu ruku podám,
nevěřím ve svět kde bratr, bratra bodá,
neveřím ve svět kde bratr, bratra bodá …..
Dnes je ten den
Tenhle svět bolí, my máme trpět s ním a mlátit holí ty, co už klečí a věří jeho lžím. Ty, co na zemi klečí a věří všem těm lžím.
A i když všichni to chceme jinak, tenhle svět hoří, my máme hořet v něm. tenhle svět hoří, my máme hořet v něm. A i když bozi by chtěli jinak, my hoříme vlastním plamenem. Hoříme vlastním plamenem.
Hej ty tam dole pojď sem k nám a dej mi ruku, nebuď sám, my tě nad hlavou udržíme. Vůbec se neboj holko i kluku, dnes je ten den, kdy žijem život, o kterém sníme. Pravidla, která tvoří tenhle svět, psaná jsou lháři a naše srdce hoří silou pod kterou taje led.
Tenhle svět hoří, my máme hořet v něm. Tenhle svět hoří, my máme hořet v něm. A i když bozi by chtěli jinak, my hoříme vlastním plamenem. Hoříme vlastním plamenem.
Plameny v očích jak protijed, slyšíš ten tlukot, to je náš svět. To je náš svět. To je náš svět. Tady a teď, to je náš svět!
A i když bozi by chtěli jinak, tenhle svět hoří, my chceme hořet v něm. Tenhle svět hoří, my chceme hořet v něm. A i když bozi nás budou hasit, my hoříme vlastním plamenem. Dál budem hořet plamenem!
ONA
Jsme děti zla, děti, co mučí svou matku a tahle hra, co nemá pravidla je stejně zlá, stejná je od začátku a její cesty vedou nás tmou.
Hluboké jizvy, ze kterých teče krev, tiše se trápí a v sobě dusí ten hněv. Ona trpí, když jí nohy lámou, bez milosti rvou je ven. Ona křičí, když jedy z ran se linou, Ona je zem.
Krvavé slzy roní, když hoří její tělo a v srdci hněv se zvedá, než bouchne jako dělo.
Uhoď víc, silněji, ať sbiješ pro ní kříž. Zatluč ho hlouběji, konci jsme blíž. Ona se dusí, když naše trumfy zabíjí život v ní. Ona se trápí, když vidí naše chyby, co budou poslední.
Nejsme to my, to naše děti jednou, udusí se, zemřou, naposled vydechnou…
Vy víte, kdo jste
Slova, která bolí. Vyřčené pravdy nemůžem vzít zpět. Tak silní, tak mocní,když do ran lijem jed.
Slova, která raní, píšeme, neřeknem do očí. Tak silní, tak mocní v úkrytu, v bezpečí. A modře svítící okno pokoje. Ta modrá barva, co slabost zakryje, ta modrá barva zvyšuje ego.
Bezmezně silní v bezpečí klávesnice. Na všechno odpověď, moudrosti ještě více. Přátelství na smrt, láska až za hrob, z přítele nepřítel …
Slova, která hladí, upřímná, hřející, od srdce. Jsme silní, spojení, cítíš ty vibrace. Přátelství, soucit, snaha a pokora. Oběti, objetí, vzájemná podpora. Můžu se spolehnout, vím, že jsi tady, jen pro mě, nezištně a bez výhrady.
Jen zhasnout modrou, otevřít oči a zjistit najednou, že svět se točí. Odhodit nenávist, podat si ruce, nehledat rozpory, spojit svá srdce. Můžeš se spolehnout, víš, že jsem tady, nenechám padnout své kamarády.
LD50
Tolik ztracených výkřiků, tolik strachu a bolesti. Nevinnost slouží hříšníkům, klec nezná cestu ke štěstí, klec nezná cestu ke štěstí
Jak věci, jak stroje, oběti módy, luxusu. Pro pána tvorstva, to ztělesnění nevkusu. Ve jménu krásy, ve jménu pokroku zas skalpel maso krájí. Hnijící oči neslzí, my neskončíme v ráji.
Koupej své tělo, koupej ho v úzkosti a krev si vetři do tváře. Krásný je život, krásný je bez štěstí, v bezpečí z drátů žaláře.
Bolest je pouhou reakcí, jen stěny ten křik tiší a naše srdce, ta srdce z kamene, srdce, co nářky nevyslyší.
Kolik ztracených výkřiků, kolik strachu a bolesti otevře srdce hříšníkům a najde cestu ke štěstí?
